O nás
21 let od nuly, aneb jak jsem z garáže obul showbyznys
Všechno to začalo dávno před první zásilkou tenisek, už ve školce, když jsem prodal obrázky ze žvýkaček po jedné koruně. Tenkrát jsem to ještě nevěděl, ale právě tam se ve mně probudila jiskra podnikání. Touha tvořit, zkoušet, riskovat.
Na základce i na střední jsem prodával všechno, co se dalo. Nešlo o peníze - šlo o ten pocit, že něco dokážu. Že si dokážu vybudovat něco vlastního, i když nemám vůbec nic.
Rok 2004
Doba bez instagramu. Bez facebooku. Bez e-shopů. Žádné reklamy, žádné algoritmy, žádné "sdílej a označ mě". Když jsi chtěl, aby se o tobě vědělo, musel sis to vydřít.
Krok po kroku. Tvá značka se šířila jen jedním způsobem - doporučením. A to sis musel zasloužit.
Začínal jsem v garáži. Prodával z kufru auta. Objížděl kamarády, známé, známé známých. Žádná strategie. Jen vášeň, víra a pár párů tenisek.
A pak přišel ten zlom.
Objednal jsem si svoje první limitované tenisky. Byly nádherné. Jenže - neseděla mi velikost. Tak jsem je prodal kamarádovi... a s malým ziskem. A v tu chvíli to cvaklo. Ten moment, kdy víš, že tady to je. Že tohle je ta cesta.
Od jednoho páru k deseti. Od deseti ke stovkám. A od stovek k tisícům.
Ale pořád jsem neměl dost hotovosti na to, abych měl tenisky skladem. Všechno jsem točil. Každá koruna, která přišla, šla hned zpátky do zboží.
A pak přišlo to největší rozhodnutí mého života. Rok, kdy jsme vsadili na všechno.
Měli jsme s partnerkou náš první byt. Náš domov. A tehdy padlo rozhodnutí, které by udělal jen blázen - nebo člověk, který věří svému snu. Rozhodli jsme se ten byt prodat.
Prodat jistotu za sen! A za všechny peníze koupit kamion tenisek.
Místo jistoty jsem si koupil riziko. Místo střechy nad hlavou - sklad plný bot. A šly jsme do podnájmu. Dnes bych to asi už neudělal. Ale tehdy to bylo buď - anebo. A ono to vyšlo.
Od garáže k legendám
Kolem roku 2004 jsem už hrál profesionálně divadlo a točil seriály. Byl jsem součástí showbyznysu, který jsem chtěl obout. A tak to celé začalo - kamarádi z jeviště, kolegové z natáčení, herci, muzikanti... Nosili moje tenisky. Tenkrát to nebyla "spolupráce". Bylo to o důvěře. O respektu. O tom, že jsem jim donesl něco, co tady nikdo neměl.
Dnes se tomu říká influencer marketing. Tenkrát to bylo jen čisté doporučení. Lidské, upřímné, bez filtru.
A postupně jsem obouval celé divadlo. Filmové hvězdy. Legendy. A vzniklo to z garáže. Z kufru auta. Bez followers, bez reklamy. Jen tvrdou prací, vírou a vášní.
O 21 let později
Dnes už to vypadá jednoduše. Dnes máš e-shopy, sociální sítě, marketingové nástroje, které ti vystřelí značku přes noc. Ale tenkrát ne. Tenkrát jsi musel dřít. Musel sis zasloužit každý prodej, každý respekt, každé "kámo, ty máš fakt super tenisky". Je to 21 let tvrdé práce z ničeho. Žádný shortcut. Žádné GPT, které ti vyplivne hotový úspěch. Jen myšlenka. Nápad. A víra, že to dokážeš.
Tohle není jen příběh o teniskách. Tohle je příběh o víře, odvaze a schopnosti jít za snem, i když proti tobě stojí celý svět. Protože když dáš do svého snu všechno, může z garáže vyrůst legenda.